Historie

Z dávných časů toho moc nevíme. Jisté je, že se náboženský život utvářel pod vlivem velmi významného poutního místa u Staré Matky Boží mezi vinicemi, v žarošické farnosti, do níž Archlebov po dlouhá staletí patřil.

V době velkofarního zařízení byl Archlebov snad přifařen nejprve do Ždánic, později do Uhřic. Ale zdá se, že jakmile byla vytvořena farní správa v Žarošicích, byl Archlebov přifařen do nové farnosti. Dne 2. června 1326 olomoucký biskup Konrád I. povýšil kostel v Dambořicích na farní a vyňal polovinu vsi Dambořic z farnosti kostela žarošského. Můžeme tedy uznat, že tehdy Archlebov se Žarošicemi tvořili jednu farnost.

Podle půhonů je jisté, že v 15. století stála v Archlebově velká kaple, která měla i svůj majetek. Výslovně se o ní hovoří k roku 1437. Zasvěcení neznáme. Jako domněnka je uváděn titul Panny Marie.

V pohnutém 16. století, kdy v okolí bylo dost stoupenců Jednoty bratrské, byla jimi kaple užívána. Definitivně byli stoupenci Jednoty bratrské vypovězeni roku 1622. V té době byla kaple značně zchátralá. Proto dal majitel Archlebova, kníže Maxmilián z Lichtenštejna, zhotovit plány na její obnovu. Začíná se hovořit o kostele. Po opravách v roce 1639 byl kostel zasvěcen patronům proti moru sv. Šebestiánu a Rochovi. Za sto let se ukázalo, že kostel je malý a pro obyvatele Archlebova nedostačující. Tehdejší majitel Archlebova kníže Václav z Lichtenštejna nechal v létech 1729 až 1731 vystavět nový prostorný chrám v ose východ – západ, kde na západním průčelí zůstala stará raně barokní hranolovitá věž. Vstup do nového kostela zůstal z podvěží zaklenutého valenou klenbou s výsečemi.

Zdroj: Marian Rudolf Kosík – Farní kostel sv. Šebestiána a Rocha v Archlebově